Až m? Karásek p?edjede, budu mu d?lat mechanika, tvrdí Matuš

Staré M?sto ? Motorismu a závod?ní na rychlých strojích propadla i rodina Karla Matuše, v jehož stopách krá?ejí i oba synové. ?Závodím od svých t?iat?iceti let,? ?íká o sob? t?iapadesátiletý jezdec. Za?ínal v tehdejším Svazarmu p?i Podniku výpo?etní techniky v Uherském Hradišti. ?Od Pavla Šlezara jsme koupili tehdejší jeho ?zetku? pro Karla Kalinu. Nastal t?žký boj o její koupi.Tehdy jsem pronesl památnou v?tu: Ta zetka se koupí a když Kalina dostane rychlejší motocykl, tak na ní budu jezdit já,? vzpomíná na své závodnické za?átky Matuš.

Tak se nakonec i stalo a hned první sezónu s ní Karel Matuš vyhrál P?ebor Moravy a postoupil do P?eboru ?SSR B.

Motocykl?m se však v?noval od svých patnácti let. ?D?lal jsem mechanika bratr?m Málkovým z Bánova, kte?í jezdili motokros a jeden z nich má i titul mistra sportu, protože se zú?astnil t?ikrát Šestidenních. Až v roce 1975, když jsem se oženil a p?est?hoval z Bánova do Uherského Hradišt?, jsem se za?al v?novat silni?nímu závod?ní,? dodává Matuš.

Za sv?j nejv?tší úsp?ch považuje, že všechny úskalí tohoto náro?ného sportu p?ežil bez n?jakého v?tšího zran?ní. ?Samoz?ejm? si cením toho, že jsem s již vzpomínanou zetkou absolvoval všechny závody a na sta?i?kém stroji porážel jezdce na modern?jších motocyklech, nap?íklad na japonskýchYamahách. Každé vít?zství nad nimi znamenalo pro mne velký úsp?ch,? dodává.

Celé jeho závodnické snažení vyústilo podle otcových slov o t?i roky zp?t, kdy se za?al v?novat sidecárám. ?První dav roky jsem jezdil se Škodou z Jarom??ic. Moji synové jsou sice závodníci, ale odmítají na to sednout. Mladší Karel za?ínal na stop?tadvacítce Aprilii, p?vodn? na veteránu, který jsem mu postavil, ale pak zjistil, že má na víc a tak jsme stroj prodali. Stop?tadvacítku jezdil asi ?ty?i roky. Mimochodem je dvojnásobným mistrem Slovenska a v podstat? do pátého místa v p?eboru republiky se vždycky umístil. A když jsme v roce 1994 ?ešili co dál, tak jsme koupili z Ma?arska po Molnárovi v dv?st?padesátku, kterou má do dneška a a s touto Hondou jezdí,? p?iblížil své zážitky z rodinného i závodnického zákulisí.

Starší Pavel v?tšinou jenom pab?rkoval, protože podle otcových slov byl v?tšinou mechanický typ. ?Pomáhal bráchovi hlavn? po této stránce, i když se taky svezl. M?l Benelli Tornádo 650 z roku 1974, krásnou italskou zna?ku, te? má mono Kawasaki, sice starší, ale na to svezení to sta?í. Samoz?ejm?, motorek se v naší rodin? vyst?ídalo mnoho, od silni?ních až po endura ?i motokrosové. Každý rok je u nás nový motocykl a kluci jezdí. St?ídáme se, jednou si vezmou oni m?j, jndy zase já jejich. Je to naprosto jedno,? konstatuje Matuš. P?iznává sice, že manželka není nadšená, ale za dobu mužovy závodnické kariéry si už zvykla. ?Nic jiného jí už asi nezbývá. Horší je to samoz?ejm? s mladýma,? podotkl.. P?esto si neodpustil poznámku, že závodit bude do té doby, dokud se udrží na motorce nebo pokud ho nep?edjede Karásek. ??ekl jsem Liborovi, že až m? p?edjede, tak skon?ím se závod?ním a budu mu d?lat mechanika,? vzkázal na adresu uherskohradiš?ského starosty.

P?esto ješt? sta?il zavzpomínat na dobu p?ed dvaceti lety, kdy s Šobán?m starším starovali v Holí?i ve volné t?íd?. ?T?žce jsme spolu závodili a když jsme dojeli do cíle, starý Šobá?, vysmátý jak le?o ?íká: ?Co mladej? ?íkám, po?kej, až budu mít tolik rok? jak ty. Už jsem ho sice p?ekonal, ale zase mi o kousek utekl. Léta nejdou dohonit,? kon?í svoji zpov?? Matuš.

Vlastimil Langer



Administrator,
Stáhnuté z Motosport klub Staré M?sto